Kdy koupit rodinný dům a kdy spíše byt? Vliv lokality a dojíždění

V dnešním dílu se detailněji podíváme na tradiční dilema zájemců o bydlení. Koupit raději rodinný dům či byt? Za jakých podmínek je vhodné uvažovat o koupi rodinného domu namísto bytu?

Kritéria pro výběr rodinného domu

Pokud se zaměříme na rodinné domy ve velkých městech či na jejich předměstích, pak je to v první řadě pochopitelně otázka dostupnosti financí. Měl bych mít k dispozici několik milionů korun volných prostředků, výrazně více než při koupi bytu. Samozřejmě řeč je o velkých městech, jako je například Praha, situace na venkově nebo v malých městech je zásadně odlišná.

Další otázkou je dopravní dostupnost. Podstatná není dojezdová vzdálenost, ale čas, za který se dá dostat do centra. Ještě důležitější však je lokalita. Ta je v případě rodinného domu to absolutně nejdůležitější.

Ze zkušenosti víme, že když je v blízkosti dané lokality nádherná příroda nebo když uvažovaná nemovitost disponuje pěkným výhledem, jsou lidé ochotni obětovat blízkost stanice městské hromadné dopravy. Navíc, kdo pořizuje rodinný dům, má zpravidla auto či dvě. Takže blízkost autobusové zastávky nebo stanice metra pak není alfou a omegou nákupu.

Atraktivní lokality pro koupi domu

Pokud chceme uvést příklady atraktivních lokalit, obecně jde o místa, která umožňují zdravé bydlení v krásné přírodě. V Praze to jsou například Kbely, Klánovice, Šestajovice, Újezd nad Lesy díky blízkosti Klánovického lesa, Lipence vzhledem k rozsáhlému pásmu brdských lesů nebo Roztoky nedaleko chráněného území Roztocký háj – Tiché údolí.

970x210-vybiramebyt-6

Je bydlení v blízkosti přírody opravdu pro každého?

Položme si ale otázku: Nenasytí se ale lidé v takových lokalitách časem krásy přírody? Nezatouží pak po společenskosti městského života, po blízkosti kin, divadel, nákupních center či kaváren? Psychologové dobře znají fenomén takzvaných zelených vdov.

Nicméně v praxi je tento fenomén spíše o tom, jak si kdo dokáže uspořádat rodinný život. Žena se může cítit osaměle i v centru města. Pravdou je, že lidé si rodinný dům zpravidla kupují hlavně kvůli blízkosti zeleně, čerstvému vzduchu, tichu a klidu. Blízkost obchodů, stejně jako kulturních zařízení, je pro ně druhořadá. Vědí, že auto je v takové lokalitě podmínkou a jsou s tím sžiti. Na městskou hromadnou dopravu nespoléhají. Dopravní infrastruktura je také druhořadá. Což ovšem neplatí o inženýrské infrastruktuře. Ta je zásadní. Musí být kvalitní.

Dům versus byt

U bytů je pak dopravní obslužnost přímo alfou a omegou. Ale opět: ani u bytu nezáleží na dojezdové vzdálenosti, ale na čase, za který se dostanete do centra či zaměstnání. To si lidé často neuvědomují. Podceňují strasti a útrapy spojené s každodenním dojížděním za prací, v odborných kruzích se dokonce hovoří o „paradoxu dojíždění“ – lidé dojíždějí, i když si tím zásadně ničí duševní zdraví a vlastně jim to za to vůbec nestojí.

V řadě případů je fakticky blíže centru byt, který to má na mapě do centra mnohem dále. Platí to pochopitelně pro byty v blízkosti metra. Roli ale hraje také hustota autobusové sítě. Ideální jsou ty lokality, které jsou buď na metru nebo vzdálené tak, aby byly cca tři stanice autobusem od stanice metra nebo zastávky tramvaje. Ale pokud do daného místa jezdí třeba jenom jedna linka autobusu, a to ještě mimo špičku a to jen jednou za hodinu, nebo dokonce za dvě, pak se jedná o nevhodnou lokalitu pro nákup bytu.

Náš tip: Snažíme se být maximálně nezávislí, ale určitě chceme upozornit na naše projekty, které se nachází v blízkosti centra a přesto ve spojení s krásnou přírodou. Stačí se podívat…

Taková lokalita může být dobrá při koupi rodinného domu, ale ne bytu. Lidé, kteří mají byt, mívají třeba jen jedno auto v rodině. A to v odlehlejších místech, bez dostatečné hustoty či frekvence hromadné dopravy, prostě nestačí.

Více na téma výběru bytu najdete i v článku Nový nebo starší byt? Podle čeho vybírat?

Dojíždění, nenápadný zabiják naší spokojenosti

Dojíždění za prací docela nenápadně, ale zato zásadně snižuje naši spokojenost s vlastním životem. Odborníci dokonce hovoří o „paradoxu dojíždění“. Lámou si hlavu nad tím, jak to, že se lidé často rozhodnou pro delší vzdálenost dojíždění, aniž by se jim to vyplácelo – například adekvátně zlepšeným bydlením v nové (byť z místa pracoviště vzdálenější) lokalitě.

Jeden z poznatků odborníků zabývajících se dojížděním například říká, že lidé, kteří do práce dojíždějí 23 minut, musí mít o devatenáct procent vyšší plat, aby se cítili stejně spokojeni, jako kdyby mohli pracovat bez dojíždění, tj. z domova. Tato data platí pro Německo, kde je 23 minut průměrným časem dojíždění, ale jistě celkem dobře vystihují i situaci v ČR.

Z průzkumu společnosti KPMG z roku 2013 plyne, že nejvíce respondentů, 41 procent, dojíždí v ČR za prací 15 až 30 minut. Pro zajímavost, zatímco v roce 2003 dojížděla déle než hodinu tři procenta Čechů, v roce 2013 už to bylo dvanáct procent. Pochopitelně, čím delší je čas dojíždění, tím vyšší musí být ona pomyslná finanční kompenzace.

Víte, že… V projektu EKOCITY Hostivař jste v centru za 20 minut a přírodní park Hostivař-Záběhlice je doslova za rohem?

„Paradox“, který odborníci zatím neumí úplně uspokojivě vysvětlit (jedno z vysvětlení má za to, že lidé předpokládají, že si na delší dojíždění nakonec zvyknou, a nebude tak pro ně psychickou újmou, což ale není pravda – na dojíždění si nikdy úplně nezvykneme), spočívá v tom, že lidé jsou ochotni déle dojíždět, i když jim to zvýšení mzdy nevykompenzuje. Výsledkem je, že jsou ve svém životě dlouhodobě méně spokojení.